Jíž několik let sleduji, jak, a za jakých podmínek se daří
našim čínským spoluobyvatelům planety ji dobývat ekonomickými zbraněmi, jejichž
spouští je hloupost (rozuměj politika) tzv. „rozvinutých zemí“.
Premisa:
Čína =
1) 1,20mld potencionálních zákazníků
2) 1,19mld otroků, pracujících „za hrst rýže denně“
3) 1,19mld otroků bez jakýchkoliv práv na cokoliv
4) 1,19mld lidí, kteří musí „Držet hubu a krok“, jinak jejich příbuzní dostanou následnou fakturu na jednu kulku ráže 7,62mm splatnou ihned.
Být globálním investorem, zajásám a svůj rizikový kapitál umístím jen a pouze tam. Růstový potenciál je nezměrný. Politická situace stabilní (diktatura ani jinou možnost nepřipouští), co víc si mohu přát.
Leč ouha!
Političtí vůdcové, kterým sice platím volební kampaně a držím je při moci, si v naivní dětinské touze po humanitě usmysleli něco jako „lidská práva“, „demokracie“, „svoboda“…
Dokonce dopustili to, že můj potencionální trh připustili jako stálého člena RB OSN, Světové Banky … (Nehoráznost, kterou mi nebere rozum). Ještě aby je přizvali do G7-8-9.
Co s tím?
Že nedemokratické země nemohou být členy volného trhu? Ano, ale to platí pouze pro Afriku, Blízký a Střední Východ (s výjimkou zemí OPEC), Střední a Jižní Ameriku, prostě pro teritoria, o které zrovna nemám zájem. Ale Čína? Tam jde o biliony (byť málo cenných dolarů), tady mne demokracie a ostatní „žvásty o lidských svobodách“ přece nemůžou zastavit! Jak bych k tomu přišel, kdybych si nemohl koupit další ostrov v Karibiku, poslední model auta Pininfarina, příštího prezidenta…
Nezbývá mi, než se dát na politiku. Zaplatím si kongresmany, senátory, poslance, diplomaty, úředníky, poskoky, taxíkáře, PR agentury, aby mne prezentovali, jako tvrdého zastánce lidských práv v Číně a rozpracuji marketingovou studii svých budoucích investic. Sejdu se s pohlaváry diktatury a vysvětlím o co GO a protože jsou malého vzrůstu, tak jim stoličky vypodložím tučnými šeky, abychom si viděli do očí. Asiati jsou odjakživa ti nejlepší obchodníci, takže „no problem“. To, že jim bude spíláno ze strany (mně loajálních) politiků kvůli nedodržování lidských práv, nedostatku demokracie, okupace Tibetu…prakticky ani neslyší přes Xdolarové ucpávky uší a ani mluvčí nemluví příliš hlasitě přes Xdolarový ústní filtr.
Akce se vydaří a já vydělávám. Investuji do technologií, naučím je využívat know how a chvilku to funguje. Vydělávám balíky, čínští manažeři balíky, čínští dělníci svou „hrst rýže“. Až….
Až si Číňané osvojili dovednosti a zručnost západních dělníků a kopírování jakéhokoliv know how, hardware i software. Protože doposud jsem s nimi jednal tak, že jakékoliv protesty jsou „jenom jako“, berou to jako standard a pojem mezinárodní ochrana autorských práv zřejmě ani nejde přepsat do čínských znaků, takže jej ignorují. No jo, ale oni si dovolili najednou zkopírovat a bez skrupulí produkovat v mezinárodním měřítku a milionových sériích můj patent, průmyslový vzor, auto, SWhru, operační systém…. A já z toho nedostanu ani cent !!!!!!! Co to je za všivárnu a podraz??!!??
Myslíte, že je to sci-fi? Ne, to je skutečnost, která již proběhla!
Čínská ekonomika na této politice samozřejmě vydělala, a to nejen fiskálně. Jestli existuje země, které bych to přál více, pak není. Čína má samozřejmě potenciál takových zisků, že vyslání člověka na Mars je pouze promile z úroků investic.
Chyba se stala už v samém začátku. Ignorování mezinárodně platných norem v oblasti ekonomické i (a to zejména) humanitní, mělo vést k mezinárodní izolaci. Běžným lidem by to neublížilo a mocným snížilo zisky v řádu miliard USD. Věřím tomu, že nekompromisní trvání na euroatlantských standardech, by politický režim v Číně vyčerpal stejně, jako SSSR (dříve nebo později).
Takto se čínská ekonomika dostala do takové expanze, že jí již nestačí vlastní zdroje. Protože ale akumulovala dostatečný kapitál, má nyní sílu přeplácet světové ceny surovin na úkor „vyspělých ekonomik“, pokud se jí něčeho nedostává.
Příklad: před několika lety Čína trpěla nedostatkem železa, proto skoupila za dvoj- i vícenásobné ceny veškerý šrot v celé Evropě! Krátkozrací obchodníci samozřejmě zajásali a myslím, že si dodnes hýčkají svá tučná konta z takovéhoto kšeftu.
Důsledek?: během jednoho roku došlo ke zdvojnásobení cen válcované oceli v celém světě! Tím ke zdražení veškerých konstrukcí… Může se zdát, že z hlediska běžného spotřebitele je to, jako by se zdražily lokomotivy. Není to pravda. Vždyť i ten nejbližší super-, hyper-, mega- market je montován z ocelových konstrukcí, které samozřejmě zaplatíme v jeho marži.
A dnes? V Číně se neurodila pšenice………………………………
Důsledek? Jděte se podívat do nejbližšího obchodu na cenu chleba, mléka, másla, masa, sýrů………………………………………………..
Zítra?: Číně chybí ………………………………..
Dovolím si proto upravit antický výrok „Po nás potopa“ na „Po nás Čína…“
Zbyněk Barth
