Bez mučení se přiznávám, že ještě nedávno jsem byl příznivcem výstavby
protiradarového systému u nás a v Polsku.
Argumentaci ochrany celého „Západu“ před budoucí hrozbou raketového útoku z oblasti Středního východu jsem považoval za legitimní a logickou. Začleněním tohoto systému do euroatlantických struktur jsem ztratil jakoukoliv pochybnost. (viz jeden z mých příspěvků)
V tomto týdnu ale v Timesech vyšla zatím nepotvrzená spekulace o tom, že nový šéf Bílého domu chce vyměnit s Ruskem radar za jaderné odzbrojení. A mně začal v hlavě vrtat červík pochybností.
Rusko si neustále stěžovalo, že tento systém je především určen proti jeho území. Bral jsem to jako obvyklý ruský paranoidní politický folklór. Byli jsme přece přesvědčováni, že hrozba přichází z Íránu… Že dnešní Rusko nepředstavuje vojenské nebezpečí, protože je již příliš ekonomicky svázáno se „Západem“ a konflikt by pro něj byl kontraproduktivní. Takto argumentoval minulý americký establishment.
Jenže…
V USA se vyměnilo herecké obsazení a zřejmě stará pravda již není tou pravdou, jíž bývala. Není-li již, po značném raketovém odzbrojení v Rusku, radar potřeba, proti komu byl tedy původně určen? Už se Íránu nemusíme bát? Již nepředstavuje hrozbu? Přestože prezentoval svou sílu a technologický pokrok v oblasti dalekonosných raket vypuštěním satelitu? Co se změnilo? Nebo se nezměnilo vůbec nic, změnila se pouze „pravda“?
Nechci, aby má úvaha vyzněla tak, že jaderné odzbrojení nepovažuji za potřebné. Opak je pravdou. Jenom si myslím, že by to neměl být prachsprostý handl s důvěrou lidí.
Odpůrci radaru, neradujte se z mého obrácení. Nejsem zastáncem vaší ideologie a při zachování původního poslání systému jsem stále pro jeho vybudování. Jenom jsem si dal do protikladu tvrzení jedněch a tvrzení druhých a vznikly pochybnosti.
Radar ano? Radar ne?
