Singularitu přestalo bavit býti
singularitou, proto se rozhodla „velkým třeskem“ singularitou nebýti. Nevíme co
ji k tomu vedlo, snad rozmar či nuda. Důvod není podstatný, podstatné jsou
důsledky jejího rozhodnutí.
Singularitu přestalo bavit býti singularitou, proto se rozhodla „velkým třeskem“ singularitou nebýti. Nevíme co ji k tomu vedlo, snad rozmar či nuda. Důvod není podstatný, podstatné jsou důsledky jejího rozhodnutí.
Nevíme, co se stalo před 10‾24s od jejího rozhodnutí, leč víme, že přestala býti singularitou rychlostí cca 298 tis.km/s a stanovila tím neměnné fyzikální a chemické zákony v daném časoprostoru.
Nezměrné množství energie ve formě fotonů, mezonů, bazonů, následně atomů atd., se shloučilo spektakulárně v oblastech s větší hustotou hmoty v mlhoviny, následnou vyšší gravitací ve hvězdy, ve kterých následkem termonukleárních reakcí začaly vznikat i prvky, které my známe z „Mendělejevovy soustavy prvků“ s číslem vyšším, než 2.
Hvězdy zřejmě brzy (po několika miliardách let) přestalo bavit vytvářet nové prvky a, buď z nudy nebo ze vzteku, prostě vybuchly ve formě Supernov, aby okolí daly nový prostor k zamyšlení.
Prostor se zamyslel a nové prvky začal shlukovat v relativně malém území, čímž zvýšil hmotnost na daný kvadrant, tím gravitaci, zhušťování hmoty… A ejhle nová hvězda, ale již na bázi nových (těžkých) prvků. Hvězda samou radostí zaplála termojadernou euforíi.
Protože nebyla schopna absorbovat veškerou hmotu ve svém okolí, nechala ji, aby se shlukla v hroudy hornin, ale nenechala je svému osudu. Bylo jí naprosto jasné, že ke stáru bude potřebovat potravu, proto si je nechala připoutané ve formě planet na oběžných drahách jako ve spižírně.
Na jedné z těchto planet bylo sice horko, ale ne zase tak moc. Původní srdce rozpálené mladickou nerozvážností, postupně ochladlo, protože nejbližší milenec se s malým zájmem vznášel cca 330tis. km daleko a nejevil zájem o sblížení.
Tu se s panem Prostorem dohodla paní Příroda, že si z této planety udělá výzkumnou stanici na dobu neurčitou. Maximálně na 4mld let, než hvězdu přestane bavit zdarma dodávat energii (prosím, prosím neříkejte jí to, nebo se začne chovat jako polostá dtní nejmenovaná firma).
Pro paní Přírodu to byl přetěžký úkol. Bible ještě nebyla napsána, proto jí nezbylo, než vymyslet vlastní Know How. Základem bylo určit, který základní prvek bude určujícím pro další rozvoj experimentu. Nabízely se dva s podobnými základními vlastnostmi. Uhlík a Křemík. Který z nich zvolit? Křemík byl vázán v horninách a jeho sloučeniny jsou tvrdé a křehké. Uhlíku je převelice velmi v atmosféře a jeho sloučeniny s kyslíkem, vodíkem, případně obojím, dávají netušené možnosti. Jenže v atmosféře je plat prtný, pokud jej potřebuji v pevné formě. Jak na to? Dalším problémem bylo, že uhlíkaté organismy, které byly cílem experimentu, vyžadují pro svoji existenci teplotní rozmezí, které na planetě nebylo k dispozici.
Po chvíli bádání, přišla paní Příroda na fígl, který jí vyřeší dva problémy jedním vrzem. Využije ATM (atmosférický) uhlík na stavbu organických sloučenin a současně sníží skleníkový efekt na planetě a dostane teplotní rozmezí do požadovaných dimenzí. Jak na to?
Samozřejmě je několik cest, ale jsou dvě nejefektivnější. Chlorofyl a vápník. Proto paní Příroda vyvinula jednobuněčné a následně rozvinuté organismy na spotřebu uhlíku z ATM na obou bázích. Vznikly rostliny, korály…Metodou pokus/omyl se jí to nakonec podařilo.
Vyvažování klimatu na planetě nebylo jednoduché, neboť seismické jevy, meteority atd. znevažovaly její úsilí, hvězda navíc pohazovala osou planety a paní Přírodu to začalo unavovat. Proto si vymyslela, že stvoří svého zástupce, který převezme velkou část její odpovědnosti za experiment, a stvořila „myslícího tvora“. V bláhové naději, že bude odpovědně pokračovat v její bohulibé činnosti, se uložila k dočasnému spánku. Po probuzení ale následoval šok. „Myslící tvor“ nejen že nepokračoval v jejím úsilí, ale dokonce obrátil směr, který stanovila. Svou činností začal devastovat vše Přírodou vytvořené, znovu začal uložený uhlík cpát do atmosféry, znemožnil život korálům, vyhubil mnoho druhů příslušníků flóry i fauny.
Paní Příroda se „naštvala“. Jakou odvetu tomu nevděčnému tvoru dopřát? Jednou cestou je zničit jej třeba nárazem velkého meteoritu, nebo jej nechat být a on se nepochybně zničí sám.
Jaký osud byste takovému tvoru přáli?
P.S.
Jakákoliv podobnost s jakýmkoliv objektem ve vesmíru je pouze náhodná. Vše výše uvedené je pouze fabulací a výplodem „chorobného mozku“, jak to nepochybně mnozí nazvou.
